A budeš můj - 1. Protože ráno dělá den...

Probudil se pod náporem slunečních paprsků. Když trochu pootevřel oči, oslepilo ho prudké světlo. Chtěl skrýt choulostivé zorničky pod víčky, ale nepomohlo to. Clonil si tedy rukou. Teď si teprve uvědomil, jak ho nesnesitelně bolí hlava a ostatně i celé tělo. Co to proboha zase vyváděl?

Takto tam seděl asi čtvrt hodiny. Snažil se, opravdu se snažil, přijít na to, kde to vlastně je a proč. Tak nějak automaticky zašátral vedle sebe, ale žádné jiné tělo nenašel. Je tedy sám? Ale sakra kde?!

Oči už si pomalu přivykly vlezlému rannímu slunci. Začal se zmateně rozhlížet po místnosti. Zvláštní, vůbec mu nepřijde
povědomá. Na nočním stolku nahmatal svoje brýle. Konečně může podrobněji prozkoumat okolí.

Ebenový nábytek je rozestavěn kolem zašedlých stěn s jakýmsi zvláštním uspořádáním. Stříbrné knoflíky od šuplíků už věkem stačily zčernat a vzácný perský koberec pokrývající parkety je celý zaprášený. Když trochu zaostřil a prohlédl si masivní starožitnou postel, na které sedí. No, musí uznat, že ať se nachází kdekoliv, být původní obyvatelé pokoje jsou zajisté velmi zámožní.

Znovu očima změřil prostor kolem sebe, hledaje nějakou známku života. Nikde nic. Pohled spočinul na masivních vyřezávaných dveřích.
Ano, pokud si dobře vzpomíná, kde jsou dveře, tam je i východ. Pokusil se tedy zvednout.

Jakmile se postavil na nohy, ta pitomá gravitace si ho zavolala zpět k sobě. Ještě že za ním byla prostorná matrace.
Co se to sakra děje?

Uslyšel šramot.
Dveře naproti se s vrznutím otevřely. Nikdo ale nevstoupil. Pokusil se tedy znovu posadit. Když trochu natáhl krk, zjistil, že do místnosti vcapkal malý domácí skřítek. Jako oděv měl uvázaný starý povlak, nejspíš patřil na nějaký z polštářů. V roztřesených rukou svíral obrovský podnos s připravenou snídaní.

Když vycítil, že je pozorován, odložil břemeno na stůl a s úklonou až k zemi vycouval z pokoje dřív, než se Harry Potter vůbec stačil na cokoliv zeptat. A přitom by toho tolik rád věděl.

Oči zabloudily k nachystaným toastům a konvici s čerstvou kávou. Zakručelo mu v břiše. Nejdřív ho napadlo, jestli je vůbec bezpečné v cizím domě něco jíst, ale žaludek se znovu přihlásil o svůj příděl. Rozhodl se tedy pro další pokus o stání.

Tentokrát už to dopadlo lépe. Necitlivé nohy byly schopny ujít pár kroků, než se opět svezl na zem. V tu chvíli se znovu do pokoje vřítil skřítek. Přihopkal k Harrymu a pomohl mu zpět do postele. Na jeho otázky, kde je a proč, nereagoval.

Když byl Harry opět bezpečně usazený na posteli, přinesl mu skřítek podnos se snídaní.
„Kde to jsem?“
Skřítek otázku ignoroval. Jako by ho snad ani neslyšel. Jen mu urovnal polštáře a nalil kávu. Když odcházel, ještě se otočil ve dveřích.
„Dobrou chuť, pane,“ řekl skřehotavým hláskem, „až budete hotov, stačí mě zavolat, jmenuji se Deafy, pane.“
Tak proto nereaguje na mé otázky… pomyslel si Harry.
„Na podnose máte poštu,“ špitl ještě tvoreček a už byl pryč.

Harry se pozorně podíval na tác a skutečně našel zažloutlou obálku s jeho jménem. Adresa bohužel uvedená není, doufal marně.

Pomalu rozbalil pergamen. Ovanula ho příjemná ne neznámá vůně. Jen si nemůže vybavit, odkud je mu povědomá.

Deafy mě informoval, že jsi se už probudil. Proto tě musím upozornit, abys neopouštěl prostory pokoje, nemáš ještě dost sil. Skřítek ti bude k ruce, kdybys něco potřeboval. Jinak tu máš k dispozici knihovnu, ale pro tvé zdraví je lepší spánek.
Hlavně se pořádně nasnídej, protože ráno dělá den…

????
A to je jako vše?!
Harry začínal být pěkně vzteklý. Je v neznámém bytě, z neznámých důvodů, s neznámým člověkem, ale hlavně, že se má pořádně vyspat!
Tak to ne!

Rezolutně odložil nedojedenou snídani na noční stolek a odhodil peřinu. Ale jen co to udělal, svět kolem se mu opět celý rozmazal a on pomalu klesl zpět do podušek.


Pokojem se rozlehl klapot bot. Návštěvník se zastavil u postele spícího. Opatrně mu sundal brýle a odložil je stranou. Pak uchopil cíp peřiny a lehce ji přes Harryho přetáhl.
Musel se trochu pousmát. Statečný nebelvír tu spinká po jeho kávě jako miminko. Trochu ho bodlo svědomí, pokud se to tak dá nazvat, při myšlence, že dát do nápoje uspávadlo opravdu není zrovna fér. Ale co, je to pro Potterovo dobro.

Ještě se naposledy zkontroloval, jestli je vše v pořádku, a pak potichu opustil místnost.